Srdeční záležitosti

Platoon (Četa)

2. května 2014 v 15:39 | Inna
Přeju všem čtenářům krásné páteční odpoledne. Popravdě, napsala jsem to jenom ze slušnosti. Protože slušná jsem. Skoro.
Rozhodla jsem se přispět do rubriky mých srdečních záležitostí. Mezi které neodmyslitelně patří film, o kterém zde budu básnit.
Film pojednává o válce ve Vietnamu. Jak vám tedy jistě dochází, není to žádný slaďák nebo komedie. Byl natočen již v roce 1986, takže se rozhodně nejedná o nějaký nový filmový trhák. Podle mě je však tento film mnohem lepší než většina slátanin, které se točí v dnešní době.
Mám k tomuhle filmu opravdu velký vztah. Celé to téma, které se zaobírá Vietnamskou válkou mě neskutečně zajímá a když jsem poprvé natrefila na Četu, musela jsem si to ihned pustit.
A teď k samotnému příběhu. V hlavní roli se zde ukáže Charlie Sheen, hrající zelenáče Chrise Taylora, který se rozhodl pomoci americkým vojákům v této prekérní válečné situaci. Jelikož je v četě nový, nikdo ho nebere moc vážně, po pár dnech zjišťuje, že boj nepanuje jen mezi Vietkongem a jimi, nýbrž v samotné četě, ve které se nachází. Rigorózní seržant Barnes, kterého ztvárnil Tom Berenger, totiž naprosto nesouhlasí s názory seržanta Eliase, kterého si zahrál vynikající herec Willem Dafoe, a proto mezi nimi vznikají velké rozpory, což při již dost velkém nátlaku situaci moc nepřidává.
V hereckém obsazení se objevil ve vedlejší roli i můj miláček, Johnny Depp. Dále Kevin Dillon nebo třeba Mark Moses.
Když jsem s lidmi o tomto filmu mluvila, tvrdili, že je to moc brutální a nebyli z něj nějak nadšení. Já jsem ovšem toho názoru, že film je to perfektní. Ano, uznávám, že brutální rozhodně je a v některých chvílích máte buď chuť nadávat a nebo slabší povahy se s lítostí možná rozbrečí. Ale o tom ten film je. Režisér tohoto filmu sám proti Vietkongům bojoval a proto moc dobře věděl jak stvořit mistrovské dílo, které bylo v roce 1986 oceněno Oscarem.
Na závěr bych chtěla dodat, že popisovat válečný film je nesmírně těžké. Víte, mohla bych vám popsat všechno, co se ve filmu všechno odehrálo, ale z toho byste neměli zážitek. U mariňáckejch filmů se prostě děj jen tak zfleku popisovat nedá. Všechny totiž pak zní jako jeden a ten samej, nudnej film. Ale není tomu tak. Všechny ty filmy (dobře, všechny ne) mají totiž svoje osobní kouzlo. Každý z nich v sobě má to něco, co vás prostě zaujme. Já například, jakmile jsem se dočetla, že je to film o válce ve Vietnamu, věděla jsem, že si to musím pustit. A jsem ráda, že jsem tak vykonala, protože od té doby, co jsem si to prvně pustila, je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Tím jak je natočený, díky hereckému obsazení a hlavně díky tomu, že ten pocit, který po celý ten film máte, je neskutečný.























Mrkněte na trailer, třeba vás tím přiměju se na to podívat. A jestli ne. Tak je mi to jedno, nevíte o co přicházíte. :D

Guns N' Roses

2. března 2014 v 19:49 | Inna
Konečně do mých srdcovek nepřidávám film, ale tentokrát je to kapela, pro kterou mám bezmeznou slabost. Guns N' Roses, pro mě ta nejlepší hard rocková skupina přelomu 80. a 90. let.
Přemýšlela jsem, zda napíšu o každém členovi GN'R příspěvek zvlášť, ale to uvidím, do budoucna, jestli se mi bude chtít a překonám lenost.
Mezi mé nejoblíbenější skladby patří: celé album Appetite For Destruction (DOPORUČUJU POSLECHNOUT! Kdo neslyšel, neví oč příchází!), Patience, Ain't It Fun, Don't Cry, Live and Let Die, November Rain, Civil War, So Fine, Estranged, dobře, víc toho už nebudu vyjmenovávat, nejspíš bych musela vypsat většinu písní ze všech alb. :D
Slabost mám pro sestavu originálních GN'R tedy - Axl Rose, Saul Hudson (známý jako Slash), Duff McKagan, Izzy Stradlin a Steven Adler. Tyhle chlapíky opravdu miluju. Tohle jsou legendy a neuvěřitelní sympaťáci.
Díky rodičům, znám GN'R od dětství a nikdy jsem na ně nezanevřela. Ba naopak. Rok od roku je mám radši a radši.
Mrzí mě, že už v originálním seskupení nehrajou a z pravých Guns N' Roses v kapele zůstal pouze Axl.
A když už jsme u Axla, tenhle horkokrevný zrzek, to je taky můj takový celebrity crush. Tedy, alespoň jeho minulost. Teď už má totiž ty nejlepší léta za sebou, má pár kil navíc a hlas už je v docela v háji. Ale není se čemu divit, ten fet, chlast, roky ječení, to člověku moc nepřidá. Ale zpět k jeho mladistvé verzi. Neskutečně charismatický chlapík, ten Axl. Geniální zpěvák s hlasem ostrým jako břitva, neméně geniální klavírista a ty jeho texty..ach Píšu tu však o celých GN'R a ne jen o Axlovi. Takže promiň Axlíku, vypíšu se o tobě v nějakém samostatném článku, aby ti to nebylo líto.
Hodně lidí říká, že právě Axl Rose je Guns N' Roses. Jenže, co ten maník s kudrnatýma vlasama, černýma jako úhel, s černým cylindrem, brýlemi a cigárem v puse? Ano, mluvím o fantastickém kytaristovi, Slashovi.
A co ten neskutečně sympatickej borec Duff McKagan - pro mě, jeden z nejlepších baskytaristů, miluju jeho basový sóla!
Nebo Izzy Stradlin, doprovodný kytarista, tichý a tajemný, skládající výborný texty.
A nejusměvavější člen GN'R, Steven Adler. Na každém koncertu, jakmile ho kameramani zabírali, když hrál na bubny, věnoval jim svůj úžasný úsměv. Ten byl z Guns vyhozen jako první, kvůli jeho nezvladatelné drogové závislosti.
Jak jsem již zmínila, z původních GN'R už zbyl jen Axl. Popravdě, ty nové Roses nemám vůbec ráda. Už to není ono, jiní lidi, jiná hudba.
Navíc, Axl se se Slashem nenávidí, takže k nějakému reunion bývalých členů na 99,9% nikdy nedojde. Jaká škoda.

A teď už k samotným ukázkám z tvorby. Myslím, že ke Sweet Child O' Mine není, co dodat. Skladba, kterou snad zná úplně každý.
























Další známá pecka, tedy November Rain - zde už s jiným doprovodným kytaristou (Gilby Clark) a bubeníkem (Matt Sorum). Zbožňuju ten příběh, který je kolem celé té písničky. Tenhle text se Axlovi vydařil, opravdu až nevídaným způsobem.

Point Break (Bod zlomu)

27. února 2014 v 10:48 | Inna
Říkala jsem si, že by nebylo zcela od věci, přidat nějaký článek. Ať to tu nestojí a něco se zde také objeví. Jenže, všechna kreativita mne opustila a nemám nápad na smysluplné téma. Snad ta moje zamrzlá kreativita brzy rozmrzne.
A teď už tedy k mé další srdeční záležitosti. Bude to opět film, tentokrát naprosto odlišný než Vrána. Tento film se jmenuje Bod zlomu. Na akčňáky moc nejsem. Příjdou mi všechny stejné. Ovšem, co se týče tohoto filmu, nemám proti němu jedinou výtku. Atmosféra, která v tomto filmu vládne je těžko popsatelná. Vážně, prostě musíte se podívat sami a uvidíte!
Film pojednává o mladém agentovi (Johnny Utah) FBI, kterého ztvárnil jeden z mých nejoblíbenějších herců, Keanu Reeves. Vše se odehrává na slunných plážích Kalifornie mezi surfaři. Společně se svým parťákem, kterého si zahrál Gary Busey, se zde totiž snaží vystopovat bandu bankovních lupičů, kteří si říkají Exprezidenti. Při vyšetřování Johnny Utah pozná i nové přátele a mezi nimi se objeví další velká herecká hvězda, Patrick Swayze. Menší roli v tomto filmu dostal i známý zpěvák, Anthony Kiedis z Red Hot Chili Peppers.
Soundtrack k filmu je od americké heavy metalové kapely Ratt. Takže další plus pro mě, opět hudba, kterou mám vážně ráda. :D
Jestliže nemáte rádi akčňáky jako já - věřte, že po tomhle změníte názor. No a pro příznivce akčních filmů jedině doporučuji!

A zde už samotný soundtrack - objevují se zde i záběry z filmu :)

The Crow (Vrána)

25. února 2014 v 15:19 | Inna
It can't rain all the time (Nemůže pršet navěky.), citát z toho nejlepšího filmu vůbec. Vrána je jednou z mých srdečních záležitostí. Film, který bych mohla sledovat pořád dokola a stejně by se mi neomrzel. Viděla jsem ho už nespočetně mnohokrát. A dnes jsem si jej pustila znova.
Pokaždé u toho filmu mám ten stejný, krásný, nenahraditelný pocit, jako bych si ho pouštěla poprvé. Vlastně ani nevím, čím na mě tak moc zapůsobil.
Samotný děj. Výprava. Prostředí, ve kterém se ten příběh odehrává. Okouzlující Brandon Lee, který při natáčení tohoto filmu zemřel. Čest jeho památce, byl to úžasný herec a nebýt té nešťastné události, mohl zazářit v mnoha dalších filmech.
Ve filmu mě fascinuje taky hudba. Je to hudba, pro kterou mám prostě slabost. Všechno to začne písní od mých miláčků The Cure a jejich písní Burn, kterou The Cure složili pro tento film. Tahle píseň je naprosto jiná, než jejich ostatní songy. Je něčím opravdu zvláštní a naprosto úžasná. Jedním z dalších soundtracků je Big Empty od mé neméně oblíbené kapely Stone Temple Pilots. Mezi skupiny, které se hudebně podílely na tomto filmu patří například také Nine Inch Nails, Rage Against the Machine, Pantera a mnoho dalších.
The Crow neboli Vrána byla zfilmována podle stejnojmeného komiksu od Jamese O'Barra, bohužel jsem to nikdy nečetla, ale ráda bych. Snad někdy dostanu možnost přečíst si to.
Tento film má několik pokračování, přesněji další 3 díly a v roce 2015 by měl vyjít další film, který by na to měl navazovat. Ale, přiznám se, že ostatní 3 díly už na mě bohužel nepůsobí tak, jak by měly. Chybí mi tam nenahraditelný Brandon.

Podívejte se na menší ukázku z celého filmu a k tomu si můžete poslechnout tu perfektní skladbu od The Cure.


 
 

Reklama