Příběhy obyčejného šílenství aneb Něco z bastardova života

Chce to potlesk

30. dubna 2014 v 19:08 | Inna
Opravdu. Nadpis článku mluví za vše. Asi to vypadá, že jsem zapomněla snad heslo na blog a proto nepřispívám. Jenže, to by bylo v té lepší variantě. Pravdou je, že si už tak týden říkám: "Napíšu nějaký článek." Pak je ale opak pravdou.
Vždycky mě přejde chuť. V hlavě se mi zmítají myšlenky, které mě od toho psaní nějak odrazují. Nečtou si to, k čemu to je, bla bla bla..
Pak si ale vzpomenu na ty 3-4 lidi, kteří to zde opravdu párkrát navštíví a přispějí nějaký komentář. To mě docela motivuje k téhle "samomluvě" (samopsavě? eee :D).
Dnes tedy konečně přidám (kromě tohoto článku) další tip na film (možná dva..jenže, ehm..znám se, budu ráda když napíšu alespoň jeden :D) a taky jeden nebo dva hudební tipy. Ať jsem trošičku akční. Až na to že vás to nezajímá, ale to zase nezajímá mě, že vás to nezajímá (joo, já vím, že vás nezajímá, že mě nezajímá, že vás to nezajímá..blablablabla).
Mimochodem, vyskočila tady na mě ta "reklama" na MISS BLOG.CZ a v hlavě mi problesklo, že bych to mohla zkusit.
Pak jsem si vzpomněla na to jak vypadám a nápad byl na přihlášení se byl fuč.

Velký bratr tě vidí

5. dubna 2014 v 23:43 | Inna
Dobře, ten nadpis je trochu mimo - a ten, kdo nikdy neslyšel o TV show Big Brother je právě ještě víc mimo. :D
Tím nadpisem jsem nějak chtěla upozornit na to, že jsem rockovýho basstarda nevymazala z hlavy. Vlasně. Chodím sem docela často. Ale nejsem schopna ze sebe něco vyplodit. Pche. Však co. Kdo to čte? Max tak tři lidi, takže, věřím, že se beze mě obejdete. Jenže, protože jsem tak neskutečně hodná, i těm třem jedincům jsem se rozhodla ozvat - takže přátelé, ano žiju!
Předevčírem měl narozeniny můj manžel, Sebastian Bach (ne, nemyslím Johanna, ale bývalého frontmana skupiny Skid Row). Nejhorší na tom je, že ještě neví, že je můj manžel. To se ale změní, v červenci, na Masters Of Rock mu to hezky povím (fajn to asi ne, ale tak, co já vím..:D) !! Uii, jak já se strašně těším, až ho uvidím naživo. Fajn, sice má ty nejlepší roky za sebou, páč ve čtvrtek slavil 46, ale who cares. Zamlada to byl krasavec. A nejlepší na tom je, že mám velice důvěrný vztah k jeho kopii (vypadá přesně jako Bach, akorát nemá háro jako on, ale je prostě..no, jednoduše, mňam <3, záviďte mi).























nůů, Sebastian :-*

A když teda jsem ten rockovej basstard, chtělo by to i něco o hudbě, jelikož dnešní datum se nese ve vzpomínkách na průkopníka hudebního stylu grunge, Kurta Cobaina. Je tomu 20 let, kdy se střelil do hlavy. 20 let od konce Nirvany. Když budu upřímná, ke Kurtovi jsem nikdy nijak extrémně nevzhlížela. Nikdy jsem ho neměla ráda. Možná je to tím, že všichni ho hrozně žrali. A nechápu proč. Když se řekne grunge, tak si všichni vybaví Nirvanu (nebo spíš možná jen samotnýho Kurta, páč ostatní členy Nirvany jménem neznaj..), a když si tu Nirvanu vybaví, vzpomenou si na Smells Like Teen Spirit. A tím končí. Pak se považujou za její fanoušky, i když znají jen Kurta a jednu písničku. Však co, who cares, budu za drsňáka, když umím prvních 8 tónů Smells. Johooo jsem největší rocker (tralalala, trocha ironie takto navečer neuškodí). Ale když se těhle blbečků zeptáte na víc songů od nich - vědí hovno (ale hlavně, že jsou to velcí fanoušci). Pravej fanoušek přece o tý kapele něco víc ví, no ne? A právě proti těm opravdovejm fanouškům nic nenamítám. Stejný jako když já žeru Guns N' Roses (jakože fakt moc, vím o nich toho tolik, jak kdybych byla jejich stará dobrá známá :D), taky beru, že třeba někdo není fandou GN'R a nemá je rád. Prostě mě akorát strašně serou ti, co chtějí být zajímaví, tak začnou hlásat jací jsou to fanoušci Nirvany. Už jsem se setkala s mnoha lidma, které řadím mezi ty, již zmíněné, blbečky, co se považují za "fanoušky" a znají od nich jednu píseň. To já se třeba hrdinsky přiznávám, že jsem nikdy nebyla fandou Nirvany. Znám od nich, myslím podle názvu, jen tři písničky (to je možná víc, než znají někteří ti rádoby fanoušci). Smells Like Teen Spirit, Rape me a Lithium. Tím končím, víc nevím, snad jen že mají album s názvem Nevermind. :D Ať je to jak chce, Kurta milovali a milovat budou miliony lidí po celým světě. Je to prostě legenda. Takže: Nechť je ti zem lehká, Kurte.

Kurt Cobain

Pro mě osobně je dnešní datum mnohem smutnější kvůli jiné osobě, která v tento den před 12 lety přišla o život, díky kokainu a heroinu. Layne Staley, frontman grungeové skupiny Alice In Chains. Je docela smutný, že se dnes všude mluví jen o Kurtovi a na Layneeho se zapomíná. Měl neskutečně zvláštní hlas. I přes to, že Alice In Chains obnovili v roce 2005 činnost s novým vokalistou, Williamem DuVallem, tak to není ono. Layne se prostě nahradit nedá. Odpočívej v pokoji, Layne.


Layne Staley

Ah jo, zase kilometrovej článek, kterej si po sobě přečtu maximálně tak já a ostatní se dostanou maximálně tak na konec prvního odstavce. Pche. Čtěte lidi, čtěte.

Čusbusautobus, Inna.

Basstardův velice pestrý studijní život

21. března 2014 v 19:47 | Inna
Neozvala jsem se více než týden, jsem to ale ostuda. Nejspíše jste na tento blog totálně zapomněli (dobře, většina z vás hlavně ani nevíte, že tenhle blog existuje, ale who cares). Každopádně jsem tady. Říkala jsem si, že by neuškodilo se také někdy ozvat. Tak to tedy plním a ozývám se.
Konečně je páteček. Bájo, bájo, bááájo. Zítra jedu s mojí nejlepší kamarádkou do Olomouce, do Šantovky. Trošku vypustit nervy z hlavy a rozfofrovat prašule za hadříky, boty a papání. :D
A teď tedy k jistému osvětlení této temné situace - tedy nepřispívání na blog. Jedním z důvodů, proč sem nechodím je, že se pořád musím učit, učit a učit. Když se chvilinku neučím, jsem s přáteli. Nějaké ty další chvilinky volna zase zaplním večerem stráveným u televize nebo fejsbůčku, protože už jsem opravdu unavená a chce to nějaký ten odpočinek.
Další z důvodů, proč se sem nedostavuji je stálá bezfantazíjnost.
A pak taky určitá nechuť. Jooo, všichni jste nechutní. :D Ne, žertuju. Ehm ehm. Jde prostě o to, že jsem totiž strašňácky líná něco psát. Mimochodem, nejsem na svém notebooku a můžu říct, že tenhle krám mě dost rozčiluje. Místo té tečky za tím "rozčiluje" měl být vykřičník, ale tento krám vynechává písmenka a neví, co to je vykřičník.
Už přestávám brečet nad dalším tématem týdne, které je opět naprosto mimo mě a už se nebudu nad článkem na téma týdne dál nějak rozčarovávat.
Dnes nejspíše přidám nějaký hudební tip či nějakou moji srdcovku.
Teště se, netěšte, jak chcete.
Žijte blaze, Inna.

Nikdy není dost zle, aby nemohlo být ještě hůř

10. března 2014 v 16:57 | Inna
Dnes na Vás uvalím trochu pesimistické nálady. Možná víc než trochu. Kdybych nebyla slušná, asi ze sebe vypíšu ty nejprostější výrazy, co znám. Ne, vážně. Všechno mě tak neskutečně se..štve. Nejraději bych se zavřela do temné místnosti (nesměla by být, ale moc malá - jsem klaustrofobik), sama samotinká, abych měla od všech klid.
Samozřejmě, že se přetvařuju! Přede všemi. Vlastně, chvilkama i sama před sebou. Vtipkuju, směju se, ale nejsem šťastná.
Všechno se na mě sype. Asi tak před týdnem bych řekla, že jsem naprosto šťastná, vyrovnaná, bez sebemenších stresů. Ale teď?! Mám chuť rozbít všechno v dosahu mých rukou (vlastně i nohou - do všeho bych s chutí kopla).
Nehodlám psát, co přesně mě vlastně štve. Jsou to osobní důvody. Každopádně je to k nevydržení.
Alespoň, že v té škole se mi zase daří.
Prostě nálada pod psa. Mám chuť někomu něco províst. :D Jsem strašně škodolibá, možná se mi to jednou vymstí, ale v tuto chvíli je mi to jedno. Ke všemu jsem víceméně lhostejná. I když na to nejsem pyšná.
Mimochodem. Víte jak jsem zmiňovala minulý týden o tom, že se téma týdne nevyvedlo? Ne nevíte. Když jsem viděla dnešní téma týdne, myslela jsem, že mě klepne. To si ze mě opravdu dělají srandu. :D Ohlušující ticho. "Paráda".
To zase bude várka keců, duševně se na to připravte.
Večer kromě článku na téma týdne také přidám i nějaký hudební tip, tak se těšte, netěšte, jak chcete. :D

Inspirace se zatoulala do krajů, mně neznámých

7. března 2014 v 22:29 | Inna
Zdravím všechny čtenáře, čtenářky a ostatní zbloudilce, kteří se zde ocitli! Konečně jsme se dočkali vytouženého pátku. No, co víc si přát. Navíc, dnešní posezení s kamarádkou v kavárně s frappé a medovníkem(věřte, že většího blázna do medovníků jste neviděli!!). <3
Od pondělního večera zde nepřibyl žádný článek. Jakto? Moje inspirace na články se zatoulala a ještě nepřišla zpátky. Takže doufám, že co nejdříve se zase objeví.
Na nějaký prudce inteligentní článek teď nemám mozkové buňky dostatečně v provozu. Buňky mě totiž opustily po dnešním nadlidském výkonu při biologii. :D Navíc, jednička z matiky..to je u mě taky na potlesk. Nejsem prostě na přírodní vědy úplně vybavená přirozeným talentem.
Docela jsem přemýšlela nad tím, zdali byste měli zájem o to vědět, jak vypadám? Dobře, fajn, uznávám, že to zní docela uhozeně. Ale myslela jsem to tak - ukázat svou pravou tvář. Fajn, to jsem zase napsala jako idiot. Ok, tak jinak - zajímalo by Vás, jak vypadám? :D Vážně totiž nemám nápady na články. Jsem extrémně pracovně vysílená a na nějaké hlubokomyslné projevy nemám nervy.
Proto mě napadlo, postnout svoji fotku, abych se necítila provinile z toho, že vůbec nic nepřidávám.
Upozorňuji, že je to jen na vlastní nebezpečí, jestliže byste někdo chtěl vědět, jak vypadám! :D

Ta prokletá neděle

2. března 2014 v 15:57 | Inna
Každý týden se to opakuje. Neděle. Nesnáším tenhle den. Proč? Jednoduše proto, že celý víkend se hezky flákám, vstávám v kolik chci a chodím spát kdy chci, dělám, co chci..Prostě idylka.
Obzvlášť, když jsem měla tento týden prázdniny, tak mi to dělá problém. Neskutečně jsem si je užila. Navíc, dnes jsem se vrátila z víkendové návštěvy rodinných příslušníků z Jeseníků a ještě jsem se pořádně neaklimatizovala a mám toho takzvaně plný kecky. Ironií je, že doma kecky snad momentálně nemám. Dobře, udělám obměnu. Mám toho plný martensky.
Do školy se ale docela těším. Nikdy jsem ze školy neměla nějaký strach nebo podobně. Baví mě to tam. Prostě mi akorát nevyhovuje to ranní vstávání. Asi zejména kvůli tomu, že celý noci nespím, protože prostě jednoduše nemůžu usnout. Řeknu vám jedno, to nechcete. Celou noc čučet do stropu. Vzhledem k tomu, že to už tak mám asi 3 roky - zvykla jsem si. Ale příjemný to opravdu není.
A teď ze sebe zkusím smést tu cestovní horečku. Dám si něco dobrýho, zapnu telku, no prostě pohoda.
Večer nejspíše přidám článek na téma mých crush, tedy něco do rubriky Srdeční záležitosti. Tak se (ne)těšte.
 
 

Reklama