Naprosto (ne)důležité postřehy a názory...

Věděla jsem, že se dočkám

30. dubna 2014 v 19:49 | Inna
Nebloguju 14 dní a najednou, čuchám čuchám nějaký zajímavý téma týdne. Joo, tohle bylo dost podlý. Asi si tvůrci blogu mysleli, že tenhle týden už na blog nezavítám a proto sem dají tak dobré téma jako jsou závislosti. Ale, pche. Díky Bohu, že je KONEČNĚ téma, které má hlavu a patu. Vsadím se, že příští týden to bude něco ve stylu nesmrtelnout chrousta a podobně.
Přejdu k samotnému jádru věci.
Závislosti.
Schválně jsem si vygooglila tetu Wiki(pedii), co mi ona sama k tomu poví.
Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí že ji potřebuje) ke své existenci. Živé organismy jsou závislé na dostatku kvalitní potravy, vody, vzduchu atd. (jo, já jsem živej organismus a jsem závislá na dostatku kvalitní čokolády!!!!)Toť pár moudrých slov úvodem od tetičky Wiki.
Pro každého je závislot asi něco jiného. Je tomu již dlouho, co mezi největší a nejnebezpečnější závislosti patří drogy a alkohol.
Ale na tohle téma existuje mnoho článků, a tím já se zabývat nechci. Můžu vám tu sice popsat story o tom, jak je to nebezpečný a nic se nemá přehánět a bla bla bla. Jenže, nic novýho.
Zaměřím se na jiné závislosti, o kterých se sice taky mluví hodně, ale ne tolik jako o již zmíněných drogách a alkoholu.
Podívám se na to ze svého hlediska, na čem jsem závislá já
Začneme klasicky. Počítač
Joo prostě joo, i když v dnešní době možná ten počítač převálcoval mobil. S dnešními technickými vymoženostmi ten počítač zapnu tak 3x do týdne. Ovšem mobil mám v ruce pořád. Instagram, facebook, snapchap. Ano, tyto příšerné aplikace navštěvuji zpravidla dennodenně. Nejsem na to pyšná, ale v dnešní době nepatřím k nějakým exotům. Protože v dnešní době spíše patří k k exotům ti, kteří alespoň jednu z těchto aplikací nevyužívají.
Mezi další z mých závislostí patří jídlo.
Fakt hodně dobroučký jídlo. Potrpím si na kvalitní a zdravou stravu. Ale hlavně bohatou a pestrou. Žádný KFCéčka, Mcky a tak dále. Už jen kvůli tomu, že jsem vegetariánka. Ale navíc, dělají tam srajdy, s prominutím. KFC, proklatě dobré drahé kuře.
Kromě kvalitní a zdravé stravy ale taky občas zhřeším. Za velký hřích považuju čokoládu. Čokoláda je moje životní láska. Nedokážu si ji alespoň jednou za čas odpustit.
Jenže, pak je na řadě cvičení.
Další závislost. Nedokážu si představit, že bych snědla 3 proužky toho sladkého, úžasného zla (čokoláda), aniž bych pak alespoň hodinu nedřela.
Hudba také patří mezi neskutečnou závislost. Opravdu. Není dne, kdy bych si neposlechla nějakej pořádnej hard rock, heavy metal nebo grunge. Ale, co se hudby týče, nemyslím tím jen samotný poslech hudby. Mám na mysli také hru na kytaru a zpěv. Jsou to věci, co mě neskutečně naplňují.
V závěru bych chtěla dodat, že je docela ošemetné se zmiňovat, za velkou masu lidí, o nějakých závislostech. Proto jsem zejména mluvila jen za sebe. Každý z nás má totiž jinou úchylku.
Tleskám tomu, kdo celý článek přelouská a uděluji mu řád zlaté vařečky (a hlavně ho uděluju sobě, za to, že jsem to vůbec napsala).

Pšt

10. března 2014 v 21:40 | Inna
To je ale název článku co? Nic jiného mě nenapadalo.
Vážně nevím, kdo ty témata vymýšlí. Ohlušující ticho? To jako vážně? To zase bude článek. Opět mě má naprostá bezfantazijní hlava přelstí a tenhle článek bude nuda.
Fakticky jsem přemýšlela nad tím, jak tento článek pojmout.
Zkusím to zase vzít z více hledisek.
Takže, co je tedy ohlušující ticho? Řekla bych, že co se týče jazykovědy, tak je to slovní spojení, které nedává smysl. Tedy oxymorón. Toto slovní spojení si nejspíše přečteme v nějakých poeziích. Protože do životopisu si asi nebudete psát o tom, že toužíte po pracovišti, kde je ohlušující ticho. :D V dnešní době snad raději ani nepište po čem toužíte. Pracovní příležitosti jsou totiž v této době opravdu minimální.
A co je podle mě ohlušující ticho? Ufff.. Tak teda pšt, musím se soustředit! :D Je to ticho, které je možná až trochu nepříjemné. Já sice osobně preferuji ticho před nějakým větším rámusem ale, všeho moc škodí. Moment ohlušujícího ticha také nastává v mnoha případech překvapení, strachu, očekávání či smutku. Takže docela často.
Já osobně jsem prodělala přibližně 6 krát zánět středního ucha a to se podle mě také vztahuje k tématu - jelikož ten pocit, když neslyšíte absolutně nic. To je ubíjející.
A pro mě je ještě více ubíjející tohle téma týdne. :D Napsat vůbec pár řádků mi teda málem rozdrásalo všechny nervy. Nejsem schopna toho, vymyslet nějaký kloudný článek.
Už radši nebudu slibovat, že v příštím článku se polepším - je mi jasné, že to co příjde mi zase rozežere mozkové buňky a stejně nic pořádného nevymyslím.
Proto čekejte za chvíli oddychový článek, který se mi bude psát podstatně lépe a tím jsou Hudební tipy.

Tabu?

3. března 2014 v 19:44 | Inna
Dobrá, tak kam se na nové Téma týdne hrabe to minulé. Říkala jsem si, že když mi nevyhovovala fantazie, tento týden bude určitě nějaké skvělé téma, o kterém se budu moci vypovídat. Těšila jsem se z toho, že se rozepíšu. Ovšem natěšení a úsměv opadl, jakmile jsem si zobrazila hlavní stránku blog.cz. Téma, o kterém nikdo nemluví. Děláte si srandu? :D Opět, dámy a pánové, očekávajte hroudu nic neříkajících slov, které nedávají smysl.
Rozhodla jsem se tedy na to podívat dle svého uvážení. O čem já nemluvím? Co se mi zdá jako takové tabu? Řekněme, že jsem možná až moc otevřený člověk a nedělá mi problém se bavit o mnoha věcech. Zkusím se však na to podívat z širšího hlediska, jednoduše, očima někoho jiného.
Zráta někoho milovaného. Ať je to osoba mnou milovaná nebo osoba milovaná člověkem mi blízkým. Většinou o tom nikdo nechce hovořit. Pokud tedy má dostatek úcty. Jestliže nás však tento člověk opustil před mnoha lety, je poněkud snažší o tom konverzovat. Stejně to ale pořád bolí.
Ještě jednou bych k tomuto tématu vyzdvihla ty, již zmíněné, milované osoby. Ovšem, tentokrát zase z jiného pohledu. Myslím tím člověka, který je tajně zamilovaný do jisté osoby. A o to právě jde, to klíčové slovo tajný. Jestliže je to tajná zamilovanost, tak taky s tím za osobou nepříjdete, že ji vroucně milujete, nemůžete bez ní žít a podobně po otázce: "Hele, kolik je hodin, prosím tě?" Prostě to v sobě dusíte. Nemluvíte o tom.
Co se sexu týče, je to docela ošemetné téma. Ale, rozhodně si nemyslím, že to je téma, o kterém nikdo nemluví. Právě naopak. Možná se o něm mluví až příliš. Zejména u pubertálních výrostků, kteří neví, jak víc zamachrovat před kamarády.
Špatná životní situace. Jestliže jste po krk v dluzích, tak o tom taky těžko budete vykládat každému, koho potkáte. Pokud teda nesedíte každý večer v hospůdce, necháváte si od ostatních platit, s tím, že jim to vrátíte "hned, jak budete mít". Jenže, jakmile jste totálně na mol, vyžvaníte jim všechno o tom, jak jste v háji a nemáte ani na chleba.
A pak je tu takzvané tajemství. Předpokládáte, že když se Vy svěříte druhé osobě - můžete jí důvěřovat. Ale ne vždy tomu tak je. Tajemství má být něco, o čem nebude ta druhá osoba už s nikým mluvit, jestliže to nemá dovoleno. Drbny jsou ale všude a my se jim neubráníme. I když chcete, aby to druhá osoba nikdy nikomu neřekla, stejně se to většinou někdo další dozví. Klasika. To už je však na výběru přátel a dalších lidí, kterým se svěřujete.
Fajn. Radši končím s mýma psychokecama, zamotala jsem se do toho víc, než jsem předpokládala.
Gratuluji k dočtení, nudného, absolutně zbytečného článku. Dostáváte ode mě VŠICHNI zlatou medaili, za to, že jste to přečetli a neusli jste. Ne, omlouvám se, ale v příštím tématu týdne (které doufám už bude pro mě dostatečně vyhovující!:D) se polepším. Snad.

Fantazie?

24. února 2014 v 12:08 | Inna
Řekla bych, že ji většinu času postrádám. Což mě mrzí. Jako malá jsem záviděla ostatním, že byli tak kreativní a plní fantazie, že vždy měli lepší výtvor než já. Nikdy mě samotnou nenapadlo něco vyjimečného, což mě neskutečně štvalo. Dobře, možná i teď to tak je..ale postupem času se s tím člověk vyrovná, že jeho obrazotvornost je víceméně nulová.
Pod slovem fantazie se toho dá hodně představit. Imaginace neboli představivost (ano, přesně tohle v mnoha případech postrádám). Mezi tento druh fantazie se, dle mého uvážení, dá zařadit i určitá kreativita ve stylu oblékání, či stylu hudby a tak podobně.
Dále to může být jakýkoliv šílený nápad. Nápad, který nemusí být vždy zrovna dobrý. A člověku se může vymknout z ruky.
A když už jsem u těch šílených nápadů.. Například diethylamid kyseliny lysergové, známý spíše jako LSD, po požití se člověku také v mnoha případech tzv. "otevírá mysl", no a čím je mysl otevřenější - tím otevřenější je i naše fantazie.
Co se týče mě a tohoto článku, řekla bych, že to není úplně téma pro mě, vzhledem k tomu, že fantazie (nemám ráda, když se v nějakém textu slovo opakuje stále dokola, jenže zrovna tady mě to úplně k tomu vybízí!) ke mně nedorazila, těžko se mi o tom píše. Ovšem, chtěla jsem se alespoň k něčemu o tomto tématu dokopat. Možná, kdybych tu fantazii (přísahám, tohle je naposledy, co to píšu!!!:D) měla, tento článek by byl trochu smysluplnější a ne jen várka keců. Ale tak, snaha se cení, no ne? :D
 
 

Reklama