Březen 2014

Basstardův velice pestrý studijní život

21. března 2014 v 19:47 | Inna |  Příběhy obyčejného šílenství aneb Něco z bastardova života
Neozvala jsem se více než týden, jsem to ale ostuda. Nejspíše jste na tento blog totálně zapomněli (dobře, většina z vás hlavně ani nevíte, že tenhle blog existuje, ale who cares). Každopádně jsem tady. Říkala jsem si, že by neuškodilo se také někdy ozvat. Tak to tedy plním a ozývám se.
Konečně je páteček. Bájo, bájo, bááájo. Zítra jedu s mojí nejlepší kamarádkou do Olomouce, do Šantovky. Trošku vypustit nervy z hlavy a rozfofrovat prašule za hadříky, boty a papání. :D
A teď tedy k jistému osvětlení této temné situace - tedy nepřispívání na blog. Jedním z důvodů, proč sem nechodím je, že se pořád musím učit, učit a učit. Když se chvilinku neučím, jsem s přáteli. Nějaké ty další chvilinky volna zase zaplním večerem stráveným u televize nebo fejsbůčku, protože už jsem opravdu unavená a chce to nějaký ten odpočinek.
Další z důvodů, proč se sem nedostavuji je stálá bezfantazíjnost.
A pak taky určitá nechuť. Jooo, všichni jste nechutní. :D Ne, žertuju. Ehm ehm. Jde prostě o to, že jsem totiž strašňácky líná něco psát. Mimochodem, nejsem na svém notebooku a můžu říct, že tenhle krám mě dost rozčiluje. Místo té tečky za tím "rozčiluje" měl být vykřičník, ale tento krám vynechává písmenka a neví, co to je vykřičník.
Už přestávám brečet nad dalším tématem týdne, které je opět naprosto mimo mě a už se nebudu nad článkem na téma týdne dál nějak rozčarovávat.
Dnes nejspíše přidám nějaký hudební tip či nějakou moji srdcovku.
Teště se, netěšte, jak chcete.
Žijte blaze, Inna.

Pearl Jam (Unplugged)

10. března 2014 v 21:59 | Inna |  Hudební tipy
Pearl Jam miluju. Patří do kruhu mých největších miláčků. Když někdo zmíní hudební styl grunge, tak se mi jako první nevybaví Nirvana, jako většině lidí, ale právě tito perfektní hoši. Hlas Eddieho Veddera je nepřekonatelně úžasný. Zvláštní. A hlavně - umí zpívat naživo! Neskutečně miluju všechny unplugged videa z koncertu pro MTV. Všechny ostatní články kapely ukázaly, že jsou parádní hudebníci, talentovaní!
Pro ukázku jejich hudebního talentu jsem vybrala alespoň pár ukázek z vystoupení. Celé je to v akustické podobě, ale jestliže se i Vám zalíbili - doporučuji poslechnout i v originále, zase to má jiný říz!

State Of Love And Trust






















Pod perexem naleznete více ukázek.

Pšt

10. března 2014 v 21:40 | Inna |  Naprosto (ne)důležité postřehy a názory...
To je ale název článku co? Nic jiného mě nenapadalo.
Vážně nevím, kdo ty témata vymýšlí. Ohlušující ticho? To jako vážně? To zase bude článek. Opět mě má naprostá bezfantazijní hlava přelstí a tenhle článek bude nuda.
Fakticky jsem přemýšlela nad tím, jak tento článek pojmout.
Zkusím to zase vzít z více hledisek.
Takže, co je tedy ohlušující ticho? Řekla bych, že co se týče jazykovědy, tak je to slovní spojení, které nedává smysl. Tedy oxymorón. Toto slovní spojení si nejspíše přečteme v nějakých poeziích. Protože do životopisu si asi nebudete psát o tom, že toužíte po pracovišti, kde je ohlušující ticho. :D V dnešní době snad raději ani nepište po čem toužíte. Pracovní příležitosti jsou totiž v této době opravdu minimální.
A co je podle mě ohlušující ticho? Ufff.. Tak teda pšt, musím se soustředit! :D Je to ticho, které je možná až trochu nepříjemné. Já sice osobně preferuji ticho před nějakým větším rámusem ale, všeho moc škodí. Moment ohlušujícího ticha také nastává v mnoha případech překvapení, strachu, očekávání či smutku. Takže docela často.
Já osobně jsem prodělala přibližně 6 krát zánět středního ucha a to se podle mě také vztahuje k tématu - jelikož ten pocit, když neslyšíte absolutně nic. To je ubíjející.
A pro mě je ještě více ubíjející tohle téma týdne. :D Napsat vůbec pár řádků mi teda málem rozdrásalo všechny nervy. Nejsem schopna toho, vymyslet nějaký kloudný článek.
Už radši nebudu slibovat, že v příštím článku se polepším - je mi jasné, že to co příjde mi zase rozežere mozkové buňky a stejně nic pořádného nevymyslím.
Proto čekejte za chvíli oddychový článek, který se mi bude psát podstatně lépe a tím jsou Hudební tipy.

Nikdy není dost zle, aby nemohlo být ještě hůř

10. března 2014 v 16:57 | Inna |  Příběhy obyčejného šílenství aneb Něco z bastardova života
Dnes na Vás uvalím trochu pesimistické nálady. Možná víc než trochu. Kdybych nebyla slušná, asi ze sebe vypíšu ty nejprostější výrazy, co znám. Ne, vážně. Všechno mě tak neskutečně se..štve. Nejraději bych se zavřela do temné místnosti (nesměla by být, ale moc malá - jsem klaustrofobik), sama samotinká, abych měla od všech klid.
Samozřejmě, že se přetvařuju! Přede všemi. Vlastně, chvilkama i sama před sebou. Vtipkuju, směju se, ale nejsem šťastná.
Všechno se na mě sype. Asi tak před týdnem bych řekla, že jsem naprosto šťastná, vyrovnaná, bez sebemenších stresů. Ale teď?! Mám chuť rozbít všechno v dosahu mých rukou (vlastně i nohou - do všeho bych s chutí kopla).
Nehodlám psát, co přesně mě vlastně štve. Jsou to osobní důvody. Každopádně je to k nevydržení.
Alespoň, že v té škole se mi zase daří.
Prostě nálada pod psa. Mám chuť někomu něco províst. :D Jsem strašně škodolibá, možná se mi to jednou vymstí, ale v tuto chvíli je mi to jedno. Ke všemu jsem víceméně lhostejná. I když na to nejsem pyšná.
Mimochodem. Víte jak jsem zmiňovala minulý týden o tom, že se téma týdne nevyvedlo? Ne nevíte. Když jsem viděla dnešní téma týdne, myslela jsem, že mě klepne. To si ze mě opravdu dělají srandu. :D Ohlušující ticho. "Paráda".
To zase bude várka keců, duševně se na to připravte.
Večer kromě článku na téma týdne také přidám i nějaký hudební tip, tak se těšte, netěšte, jak chcete. :D

Inspirace se zatoulala do krajů, mně neznámých

7. března 2014 v 22:29 | Inna |  Příběhy obyčejného šílenství aneb Něco z bastardova života
Zdravím všechny čtenáře, čtenářky a ostatní zbloudilce, kteří se zde ocitli! Konečně jsme se dočkali vytouženého pátku. No, co víc si přát. Navíc, dnešní posezení s kamarádkou v kavárně s frappé a medovníkem(věřte, že většího blázna do medovníků jste neviděli!!). <3
Od pondělního večera zde nepřibyl žádný článek. Jakto? Moje inspirace na články se zatoulala a ještě nepřišla zpátky. Takže doufám, že co nejdříve se zase objeví.
Na nějaký prudce inteligentní článek teď nemám mozkové buňky dostatečně v provozu. Buňky mě totiž opustily po dnešním nadlidském výkonu při biologii. :D Navíc, jednička z matiky..to je u mě taky na potlesk. Nejsem prostě na přírodní vědy úplně vybavená přirozeným talentem.
Docela jsem přemýšlela nad tím, zdali byste měli zájem o to vědět, jak vypadám? Dobře, fajn, uznávám, že to zní docela uhozeně. Ale myslela jsem to tak - ukázat svou pravou tvář. Fajn, to jsem zase napsala jako idiot. Ok, tak jinak - zajímalo by Vás, jak vypadám? :D Vážně totiž nemám nápady na články. Jsem extrémně pracovně vysílená a na nějaké hlubokomyslné projevy nemám nervy.
Proto mě napadlo, postnout svoji fotku, abych se necítila provinile z toho, že vůbec nic nepřidávám.
Upozorňuji, že je to jen na vlastní nebezpečí, jestliže byste někdo chtěl vědět, jak vypadám! :D

Tabu?

3. března 2014 v 19:44 | Inna |  Naprosto (ne)důležité postřehy a názory...
Dobrá, tak kam se na nové Téma týdne hrabe to minulé. Říkala jsem si, že když mi nevyhovovala fantazie, tento týden bude určitě nějaké skvělé téma, o kterém se budu moci vypovídat. Těšila jsem se z toho, že se rozepíšu. Ovšem natěšení a úsměv opadl, jakmile jsem si zobrazila hlavní stránku blog.cz. Téma, o kterém nikdo nemluví. Děláte si srandu? :D Opět, dámy a pánové, očekávajte hroudu nic neříkajících slov, které nedávají smysl.
Rozhodla jsem se tedy na to podívat dle svého uvážení. O čem já nemluvím? Co se mi zdá jako takové tabu? Řekněme, že jsem možná až moc otevřený člověk a nedělá mi problém se bavit o mnoha věcech. Zkusím se však na to podívat z širšího hlediska, jednoduše, očima někoho jiného.
Zráta někoho milovaného. Ať je to osoba mnou milovaná nebo osoba milovaná člověkem mi blízkým. Většinou o tom nikdo nechce hovořit. Pokud tedy má dostatek úcty. Jestliže nás však tento člověk opustil před mnoha lety, je poněkud snažší o tom konverzovat. Stejně to ale pořád bolí.
Ještě jednou bych k tomuto tématu vyzdvihla ty, již zmíněné, milované osoby. Ovšem, tentokrát zase z jiného pohledu. Myslím tím člověka, který je tajně zamilovaný do jisté osoby. A o to právě jde, to klíčové slovo tajný. Jestliže je to tajná zamilovanost, tak taky s tím za osobou nepříjdete, že ji vroucně milujete, nemůžete bez ní žít a podobně po otázce: "Hele, kolik je hodin, prosím tě?" Prostě to v sobě dusíte. Nemluvíte o tom.
Co se sexu týče, je to docela ošemetné téma. Ale, rozhodně si nemyslím, že to je téma, o kterém nikdo nemluví. Právě naopak. Možná se o něm mluví až příliš. Zejména u pubertálních výrostků, kteří neví, jak víc zamachrovat před kamarády.
Špatná životní situace. Jestliže jste po krk v dluzích, tak o tom taky těžko budete vykládat každému, koho potkáte. Pokud teda nesedíte každý večer v hospůdce, necháváte si od ostatních platit, s tím, že jim to vrátíte "hned, jak budete mít". Jenže, jakmile jste totálně na mol, vyžvaníte jim všechno o tom, jak jste v háji a nemáte ani na chleba.
A pak je tu takzvané tajemství. Předpokládáte, že když se Vy svěříte druhé osobě - můžete jí důvěřovat. Ale ne vždy tomu tak je. Tajemství má být něco, o čem nebude ta druhá osoba už s nikým mluvit, jestliže to nemá dovoleno. Drbny jsou ale všude a my se jim neubráníme. I když chcete, aby to druhá osoba nikdy nikomu neřekla, stejně se to většinou někdo další dozví. Klasika. To už je však na výběru přátel a dalších lidí, kterým se svěřujete.
Fajn. Radši končím s mýma psychokecama, zamotala jsem se do toho víc, než jsem předpokládala.
Gratuluji k dočtení, nudného, absolutně zbytečného článku. Dostáváte ode mě VŠICHNI zlatou medaili, za to, že jste to přečetli a neusli jste. Ne, omlouvám se, ale v příštím tématu týdne (které doufám už bude pro mě dostatečně vyhovující!:D) se polepším. Snad.

Guns N' Roses

2. března 2014 v 19:49 | Inna |  Srdeční záležitosti
Konečně do mých srdcovek nepřidávám film, ale tentokrát je to kapela, pro kterou mám bezmeznou slabost. Guns N' Roses, pro mě ta nejlepší hard rocková skupina přelomu 80. a 90. let.
Přemýšlela jsem, zda napíšu o každém členovi GN'R příspěvek zvlášť, ale to uvidím, do budoucna, jestli se mi bude chtít a překonám lenost.
Mezi mé nejoblíbenější skladby patří: celé album Appetite For Destruction (DOPORUČUJU POSLECHNOUT! Kdo neslyšel, neví oč příchází!), Patience, Ain't It Fun, Don't Cry, Live and Let Die, November Rain, Civil War, So Fine, Estranged, dobře, víc toho už nebudu vyjmenovávat, nejspíš bych musela vypsat většinu písní ze všech alb. :D
Slabost mám pro sestavu originálních GN'R tedy - Axl Rose, Saul Hudson (známý jako Slash), Duff McKagan, Izzy Stradlin a Steven Adler. Tyhle chlapíky opravdu miluju. Tohle jsou legendy a neuvěřitelní sympaťáci.
Díky rodičům, znám GN'R od dětství a nikdy jsem na ně nezanevřela. Ba naopak. Rok od roku je mám radši a radši.
Mrzí mě, že už v originálním seskupení nehrajou a z pravých Guns N' Roses v kapele zůstal pouze Axl.
A když už jsme u Axla, tenhle horkokrevný zrzek, to je taky můj takový celebrity crush. Tedy, alespoň jeho minulost. Teď už má totiž ty nejlepší léta za sebou, má pár kil navíc a hlas už je v docela v háji. Ale není se čemu divit, ten fet, chlast, roky ječení, to člověku moc nepřidá. Ale zpět k jeho mladistvé verzi. Neskutečně charismatický chlapík, ten Axl. Geniální zpěvák s hlasem ostrým jako břitva, neméně geniální klavírista a ty jeho texty..ach Píšu tu však o celých GN'R a ne jen o Axlovi. Takže promiň Axlíku, vypíšu se o tobě v nějakém samostatném článku, aby ti to nebylo líto.
Hodně lidí říká, že právě Axl Rose je Guns N' Roses. Jenže, co ten maník s kudrnatýma vlasama, černýma jako úhel, s černým cylindrem, brýlemi a cigárem v puse? Ano, mluvím o fantastickém kytaristovi, Slashovi.
A co ten neskutečně sympatickej borec Duff McKagan - pro mě, jeden z nejlepších baskytaristů, miluju jeho basový sóla!
Nebo Izzy Stradlin, doprovodný kytarista, tichý a tajemný, skládající výborný texty.
A nejusměvavější člen GN'R, Steven Adler. Na každém koncertu, jakmile ho kameramani zabírali, když hrál na bubny, věnoval jim svůj úžasný úsměv. Ten byl z Guns vyhozen jako první, kvůli jeho nezvladatelné drogové závislosti.
Jak jsem již zmínila, z původních GN'R už zbyl jen Axl. Popravdě, ty nové Roses nemám vůbec ráda. Už to není ono, jiní lidi, jiná hudba.
Navíc, Axl se se Slashem nenávidí, takže k nějakému reunion bývalých členů na 99,9% nikdy nedojde. Jaká škoda.

A teď už k samotným ukázkám z tvorby. Myslím, že ke Sweet Child O' Mine není, co dodat. Skladba, kterou snad zná úplně každý.
























Další známá pecka, tedy November Rain - zde už s jiným doprovodným kytaristou (Gilby Clark) a bubeníkem (Matt Sorum). Zbožňuju ten příběh, který je kolem celé té písničky. Tenhle text se Axlovi vydařil, opravdu až nevídaným způsobem.

Ta prokletá neděle

2. března 2014 v 15:57 | Inna |  Příběhy obyčejného šílenství aneb Něco z bastardova života
Každý týden se to opakuje. Neděle. Nesnáším tenhle den. Proč? Jednoduše proto, že celý víkend se hezky flákám, vstávám v kolik chci a chodím spát kdy chci, dělám, co chci..Prostě idylka.
Obzvlášť, když jsem měla tento týden prázdniny, tak mi to dělá problém. Neskutečně jsem si je užila. Navíc, dnes jsem se vrátila z víkendové návštěvy rodinných příslušníků z Jeseníků a ještě jsem se pořádně neaklimatizovala a mám toho takzvaně plný kecky. Ironií je, že doma kecky snad momentálně nemám. Dobře, udělám obměnu. Mám toho plný martensky.
Do školy se ale docela těším. Nikdy jsem ze školy neměla nějaký strach nebo podobně. Baví mě to tam. Prostě mi akorát nevyhovuje to ranní vstávání. Asi zejména kvůli tomu, že celý noci nespím, protože prostě jednoduše nemůžu usnout. Řeknu vám jedno, to nechcete. Celou noc čučet do stropu. Vzhledem k tomu, že to už tak mám asi 3 roky - zvykla jsem si. Ale příjemný to opravdu není.
A teď ze sebe zkusím smést tu cestovní horečku. Dám si něco dobrýho, zapnu telku, no prostě pohoda.
Večer nejspíše přidám článek na téma mých crush, tedy něco do rubriky Srdeční záležitosti. Tak se (ne)těšte.