Únor 2014

Point Break (Bod zlomu)

27. února 2014 v 10:48 | Inna |  Srdeční záležitosti
Říkala jsem si, že by nebylo zcela od věci, přidat nějaký článek. Ať to tu nestojí a něco se zde také objeví. Jenže, všechna kreativita mne opustila a nemám nápad na smysluplné téma. Snad ta moje zamrzlá kreativita brzy rozmrzne.
A teď už tedy k mé další srdeční záležitosti. Bude to opět film, tentokrát naprosto odlišný než Vrána. Tento film se jmenuje Bod zlomu. Na akčňáky moc nejsem. Příjdou mi všechny stejné. Ovšem, co se týče tohoto filmu, nemám proti němu jedinou výtku. Atmosféra, která v tomto filmu vládne je těžko popsatelná. Vážně, prostě musíte se podívat sami a uvidíte!
Film pojednává o mladém agentovi (Johnny Utah) FBI, kterého ztvárnil jeden z mých nejoblíbenějších herců, Keanu Reeves. Vše se odehrává na slunných plážích Kalifornie mezi surfaři. Společně se svým parťákem, kterého si zahrál Gary Busey, se zde totiž snaží vystopovat bandu bankovních lupičů, kteří si říkají Exprezidenti. Při vyšetřování Johnny Utah pozná i nové přátele a mezi nimi se objeví další velká herecká hvězda, Patrick Swayze. Menší roli v tomto filmu dostal i známý zpěvák, Anthony Kiedis z Red Hot Chili Peppers.
Soundtrack k filmu je od americké heavy metalové kapely Ratt. Takže další plus pro mě, opět hudba, kterou mám vážně ráda. :D
Jestliže nemáte rádi akčňáky jako já - věřte, že po tomhle změníte názor. No a pro příznivce akčních filmů jedině doporučuji!

A zde už samotný soundtrack - objevují se zde i záběry z filmu :)

The Crow (Vrána)

25. února 2014 v 15:19 | Inna |  Srdeční záležitosti
It can't rain all the time (Nemůže pršet navěky.), citát z toho nejlepšího filmu vůbec. Vrána je jednou z mých srdečních záležitostí. Film, který bych mohla sledovat pořád dokola a stejně by se mi neomrzel. Viděla jsem ho už nespočetně mnohokrát. A dnes jsem si jej pustila znova.
Pokaždé u toho filmu mám ten stejný, krásný, nenahraditelný pocit, jako bych si ho pouštěla poprvé. Vlastně ani nevím, čím na mě tak moc zapůsobil.
Samotný děj. Výprava. Prostředí, ve kterém se ten příběh odehrává. Okouzlující Brandon Lee, který při natáčení tohoto filmu zemřel. Čest jeho památce, byl to úžasný herec a nebýt té nešťastné události, mohl zazářit v mnoha dalších filmech.
Ve filmu mě fascinuje taky hudba. Je to hudba, pro kterou mám prostě slabost. Všechno to začne písní od mých miláčků The Cure a jejich písní Burn, kterou The Cure složili pro tento film. Tahle píseň je naprosto jiná, než jejich ostatní songy. Je něčím opravdu zvláštní a naprosto úžasná. Jedním z dalších soundtracků je Big Empty od mé neméně oblíbené kapely Stone Temple Pilots. Mezi skupiny, které se hudebně podílely na tomto filmu patří například také Nine Inch Nails, Rage Against the Machine, Pantera a mnoho dalších.
The Crow neboli Vrána byla zfilmována podle stejnojmeného komiksu od Jamese O'Barra, bohužel jsem to nikdy nečetla, ale ráda bych. Snad někdy dostanu možnost přečíst si to.
Tento film má několik pokračování, přesněji další 3 díly a v roce 2015 by měl vyjít další film, který by na to měl navazovat. Ale, přiznám se, že ostatní 3 díly už na mě bohužel nepůsobí tak, jak by měly. Chybí mi tam nenahraditelný Brandon.

Podívejte se na menší ukázku z celého filmu a k tomu si můžete poslechnout tu perfektní skladbu od The Cure.



Fantazie?

24. února 2014 v 12:08 | Inna |  Naprosto (ne)důležité postřehy a názory...
Řekla bych, že ji většinu času postrádám. Což mě mrzí. Jako malá jsem záviděla ostatním, že byli tak kreativní a plní fantazie, že vždy měli lepší výtvor než já. Nikdy mě samotnou nenapadlo něco vyjimečného, což mě neskutečně štvalo. Dobře, možná i teď to tak je..ale postupem času se s tím člověk vyrovná, že jeho obrazotvornost je víceméně nulová.
Pod slovem fantazie se toho dá hodně představit. Imaginace neboli představivost (ano, přesně tohle v mnoha případech postrádám). Mezi tento druh fantazie se, dle mého uvážení, dá zařadit i určitá kreativita ve stylu oblékání, či stylu hudby a tak podobně.
Dále to může být jakýkoliv šílený nápad. Nápad, který nemusí být vždy zrovna dobrý. A člověku se může vymknout z ruky.
A když už jsem u těch šílených nápadů.. Například diethylamid kyseliny lysergové, známý spíše jako LSD, po požití se člověku také v mnoha případech tzv. "otevírá mysl", no a čím je mysl otevřenější - tím otevřenější je i naše fantazie.
Co se týče mě a tohoto článku, řekla bych, že to není úplně téma pro mě, vzhledem k tomu, že fantazie (nemám ráda, když se v nějakém textu slovo opakuje stále dokola, jenže zrovna tady mě to úplně k tomu vybízí!) ke mně nedorazila, těžko se mi o tom píše. Ovšem, chtěla jsem se alespoň k něčemu o tomto tématu dokopat. Možná, kdybych tu fantazii (přísahám, tohle je naposledy, co to píšu!!!:D) měla, tento článek by byl trochu smysluplnější a ne jen várka keců. Ale tak, snaha se cení, no ne? :D

Oblíbenci

23. února 2014 v 18:47 | Inna
Nehodlám se spřátelovat s blogy a dělat seznamy takzvaných "Affiliates" a podobně. Zde se bude postupně doplňovat seznam všech blogů, které ráda a s určitou pravidelností navštěvuji.

plant.blog.cz

Kdopak tomu tady vládne aneb Několik slov úvodem

23. února 2014 v 1:37 | Inna
Než jsem se dostala k psaní, tohohle nic neříkajícího článku, musela jsem překonat totální zamrznutí toho krámu, kterýmu se jinými slovy říká notebook menší trable s notebookem.
Ne, nehodlám psát svoje míry, váhy, jméno, dávat Vám sem svůj fejsbůček, instagram a vypisovat rodokmen až do pravěku. Ovšem..ehm, ehm. Trochu se představím. Ať víte s kým máte tu čest.
Říkejte mi třeba Inna (můžete pátrat po tom, z jakého jména to asi vzniklo :D - no dobře, já vím, že vás to nezajímá a po ničem pátrat rozhodně nehodláte).
Sakra.
Moje myšlenový pochody jsou celkem v troskách.
Absolutně totálně nevím, co psát a proč to vlastně mám psát. Kdo si to asi přečte? Hm. Nadechni se, uklidni se a piš.
Řekněme, že by mě nenapadlo, že sem na blog.cz ještě někdy zavítám. S blogováním jsem skončila (v té době jsem myslela, že je to definitivní konec) před dvěma rokama. Od té doby jsem žádný blog neměla a ani jsem si ho nehodlala zakládat. Až dneska. Dobře, je kolem jedné ráno, takže vlastně včera. Našla jsem jeden blog (plant.blog.cz), zabývající se tématikou - mně hodně blízkou. Což je rock. Rock a metal. Jasně, jasně, teď si to zavíráte a odcházíte, protože jsem přece divná, že poslouchám uřvance a dlouhovlasý týpky (jenže já ty uřvance a dlouhovlasatce žeru, uiiiiiiii). Uvědomila jsem si, že když je tady třistaosmdesátpětmiliard blogů o nějakých popových ikonách, tak proč se nezařadit mezi to minimum blogů zaměřených na tvrdou hudbu? Až teď jsem si uvědomila, že mi blogování docela chybělo. Zejména vyjadřování veškěrých svých názorů, pocitů, myšlenek a naprosto zbytečnejch keců. Takže díky již výše zmíněnému blogu jsem se odhodlala, opět se navrátit k blogování.
Tenhle blog hodlám pojmout zejména hudebně. Zaspamuju vás mejma názorama na moje oblíbence (asi čekejte zejména Guns N' Roses - páč ty miluju, miluju, miluju hrozně moc a Sebastiana Bacha, bývalého zpěváka skupiny Skid Row, což je moje platonická láska, největší krasavec, miláček a tak podobně :D) a budu přidávat nějaký fajn skladby k poslechu. Krom hudby se zaměřím i na - dalo by se říct deníček.
A kdo jsem teda já? Zpívám, kde se dá (to zní docela vlezle) - ve sboru, ve vokálním triu, zpívala jsem i v dalších projektech, ale to už je čas minulý (zejména díky mé horkokrevnosti), o tom až někdy příště teď totiž plánuju založit kapelu :3. Hraju na kytaru a baskytaru (dobře, na basu se spíš pokouším, než že bych opravdu hrála :D). Jsem melancholická dívenka, horkokrevná jako prase, za každou cenu si stojím za svým názorem, vcelku dosti empatická a citlivá (můžete se mi vybrečet na ramínko). Nenávidím když mi někdo lže do očí. Problém je, že to většinou poznám a pak mám chuť danou osobu kopnout do pr...ehm.. hýžďové krajiny (na toto slovní spojení má moje kamarádka copyright, pozor na to! :D). Od malička vyrůstám díky mým skvělým rodičům na tvrdé hudbě. A u ní jsem také zůstala. Preferuju zejména 60s, 70s, 80s a 90s - rock, metal a grunge. Mezi moje největší miláčky patří (tak to bude na dlouhou): The Beatles, The Doors, The Who, , Velvet Underground, Guns N' Roses, Led Zeppelin, Red Hot Chili Peppers, Mötley Crüe, Black Sabbath, AC/DC, Kiss, Pink Floyd, Skid Row, Ugly Kid Joe, The Cure, Stone Temple Pilots, Judas Priest, Soundgarden, Pearl Jam, The Rolling Stones, a bla a bla a bla a bla..Je toho fakt moc a než bych to všechno vyjmenovala tak by ze mě byla důchodkyně (a do té mám ještě oooopravdu daleko).
To je asi tak všechno na úvod.
Jsem přesvědčená, že tenhle článek si přečtu maximálně tak já :D. Ale budiž..
Lovu zdar.
Ne, lovu raději ne..jsem vegetariánka.
Takže - nelovu zdar.

Inna